„Vy jste nějakej uvědomělej.“ řekl mi dnes jeden pán.
Proč?
To je taková malá lapálie…

Stojíme společně s dcerou vozíčkářkou před panelovým domem, kde bydlíme.
Již pár let máme před tímto domem super parkoviště. Město nechalo vykácet tři krásné vzrostlé lípy a další „obtížnou zeleň“, a místo malého parkovacího plácku pod lipami vybudovalo – za přispění EU fondů – parkoviště pro cca 60 – 80 automobilů. Na krásném a relativně klidném místě situovaném na jih od domu. V létě tak nemáme v bezprostředním okolí domu žádný stín, ale můžeme si například smažit vajíčka na rozpálených kapotách.
Zpátky však k příběhu…

Parkoviště poskytuje potřebný prostor nejen pro plechové mazlíčky obyvatel našeho paneláku, ale i širokého okolí. Je hojně využíváno, proto permanentně plné.
Jak tedy čekáme před domem, sledujeme provoz: Jedno auto odjede, dvě přijedou. Většinou jen projedou kolem, protože obsazeno, ale… Z jednoho parkovacího místečka odjelo auto a od města přijíždí další, ovšem čtyřmetrová obluda značky Ford. Řídí ji žena – což není nic divného, neb přesně takový vůz je ideální na nákupy – a zajede neomylně na právě uvolněné místo. Vypne motor. Potíž je v tom, že obluda v té chvíli přesahuje asi půl metru do vozovky. Paní vyleze z auta, z místa spolujezdce pán. Paní obchází auto a vyhodnocuje situaci se slovy: „Co myslíš, je to dobrý?“ Pán se podívá před obludu, kde je skoro metr místa a říká: „Já nevím, jak chceš. Tady je ještě místo.“ Do toho vstupuji aktivně já se slovy „Jestli tady hodláte stát dlouho, doporučuji kousek popojet. Podle předpisů má být volný průjezd v šířce 3 metry.“
„No jo, ale blbě parkuje spousta lidí“ odpovídá mi poněkud nelogicky paní.
„Tak jděte příkladem a parkujte správně“ říkám já.
Paní nasupeně nastartuje auto a popojede. Mezitím pán vyřkl tu památnou větu, viz začátek příhody.

Co z toho plyne?
Možná je to ukázka stavu mysli některých spoluobčanů. Když ostatní dělají něco špatného, proč bych nemohl i já. Pouhé upozornění na dodržování něčeho pak bereme jako útok na svá práva.
Kde je však právo ostatních? Kde je dodržování předpisů?

Paradoxně za několik minut přijela hlídka Policie ČR a jala se zaznamenávat špatně parkující auta na protilehlém chodníku. Parkoviště plné, proč nevyužít ke stání i volný chodník podél plotu. Děje se tady často, ať už krátkodobě – rodič si odskočí s nebo pro dítě do přilehlé školky – nebo dlouhodobě, protože… „Kde mám parkovat?“

Trocha statistiky:
Počet aut v ČR prokazatelně stoupá a na 1,5 obyvatele už připadá jedno auto. Vztaženo na počet rodin to znamená víc jak jedno auto v rodině. A toto mohu potvrdit. I u nás v domě před několika lety auto neměly dnes již dospělé děti sousedů. Všichni pak chtějí parkovat blízko nebo rovnou před domem.
Takže již v době budování nového parkoviště vlastně kapacita nestačila.

Jako rodiče vozíčkáře jsme museli přistoupit k tomu, že jsme si parkovací místo na novém parkovišti „koupili“. V Rakovníku občan ZTP/P za parkovací místo zaplatí tím, že uhradí náklady na značky a práci s jejich umístěním. Pro náš rodinný rozpočet mínus 6,5 tisíce Kč. Občas se však stává, že nepozorný řidič nám toto místo obsadí a musíme vzniklý problém nějak řešit.
Osobně si však nedovolím, jedu-li sám, zaparkovat třeba u obchodního domu na místě pro invalidy, přestože mám kartičku na dceru trvale za sklem. Jsem totiž uvědomělej.